Podzemní nacistická továrna Rabštejn: Za války sloužila letecké výrobě

Pro válečný postup je nezbytně nutný dostatek vozidel, letadel a dalších prostředků, které mohou nahradit případné ztráty. Jak se ale zachovat, když mají spojenci na mušce všechny důležité továrny a zbrojovky? Řešením může být ukrytí průmyslové výroby pod zem. Právě to se stalo v továrně Rabštejn, která během 2. světové války sloužila potřebám letecké výroby.

Jeden z mnoha koncentračních táborů

Rabštejn patří, podobě, jako třeba Richard, k podzemním nacistickým továrnám, do kterých se mnoho lidí dostalo ne dobrovolně, ale především z donucení. Zajímavostí však je, že před tímto zařízením stávala na stejném místě obyčejná přádelna, jejíž majitel následně zkrachoval. Také tu chvíli byl tábor pro Němce, kteří byli přesídleni z Besarábie. Od tohoto účelu se ale posléze upustilo, protože kvůli náletům na leteckou továrnu v Brémách byl právě Rabštejn vyhodnocen jako dostatečně nenápadné místo, aby mohla část výroby pokračovat v relativním klidu a bezpečí. Tovární haly se jednoduše skryly v na první pohled neškodných pískovcových stráních. Bývalá budova textilní přádelny se pak přeměnila na koncentrační tábor. Prostor pro nucené práce se navíc postupem času ještě rozšiřoval. V roce 1943 v okolí vznikly dva zajatecké tábory a třicet pracovních táborů, ve kterých panovaly otřesné životní podmínky. Sdružovali se v nich nejen vězni, ale také nuceně nasazení dělníci ze zahraničí. Také se uvádí, že v pozdějších letech provozu se tu měly vyrábět i točivé díly pro letecké motory nebo automatické pušky a děla.

Vyráběly se tu součástky pro bombardéry a stíhačky

V této podzemní továrně se vyráběly hlavně součástky pro bombardéry Junkers a pro stíhačky Messerschimdt. I když tábory v okolí továrny nebyly klasifikovány jako vyhlazovací, lidé museli těžce pracovat 12 hodin denně. A to navíc ve studeném a vlhkém skalním prostředí, což se muselo nepochybně podepsat na jejich zdraví. Každý den je navíc čekal boj s hladem, infekčními chorobami, špatnými hygienickými podmínkami a špatným zacházením. Provoz zde běžel až do 7. května 1945. Jako připomínka obětí dnes slouží památník, který dokumentuje historii továrny a okolních táborů.

A co se s továrnou stalo po válce? V roce 1952 zde měla vojenská správa provizorní hlavní sklad ženijní munice. Po roce 1968 byl objekt následně rozdělen na dvě části, z nichž jednu využívala Československá lidová armáda a druhou Sovětská armáda. Jakmile armáda odešla, o továrnu projevilo zájem občanské sdružení Rabštejn, které umožňuje i prohlídky továrny pro veřejnost. Prohlídky jsou možné po předchozí telefonické domluvě a je doporučováno se na ně (i v létě) teple obléct.

Zdroj: redakce, Region České Švýcarsko