Jericho je jedno z prvních souvislých sídel na světě, kteréá se datuje možná od roku 9000 před Kristem
Archeologické vykopávky prokázaly dlouhou historii Jericha. Lokalita města má velký archeologický význam – podává svědectví o prvním rozvoji stálých sídel a tím o prvních krocích k civilizaci. Byly nalezeny stopy po návštěvách mezolitických lovců, datovaných uhlíkem asi 9000 př. n. l., a po dlouhém období osídlení jejich potomky.
Kolem roku 8000 př. n. l. se obyvatelé rozrostli v organizovanou komunitu schopnou postavit kolem osady masivní kamennou zeď, zpevněnou na jednom místě alespoň mohutnou kamennou věží. Velikost této osady ospravedlňuje použití termínu město a předpokládá populaci asi 2 000–3 000 osob. Za těchto 1000 let tedy došlo k přesunu od loveckého způsobu života k úplnému osídlení. Z toho lze usuzovat na rozvoj zemědělství a byla nalezena zrna pěstovaných druhů pšenice a ječmene. Jericho je tak jedním z míst poskytujících důkazy o velmi raném zemědělství. Je vysoce pravděpodobné, že pro zajištění dostatečného množství půdy pro kultivaci bylo vynalezeno zavlažování. Tato první neolitická kultura Palestiny byla čistě domorodým vývojem.
Pro příštích 1000 let existuje jen málo důkazů o okupaci Jericha. Teprve asi 5000 př. n. l. ukázalo Jericho vlivy vývoje, který se odehrával na severu, kde se objevoval stále větší počet vesnic, ještě neolitických, ale poznamenaných používáním keramiky. První uživatelé keramiky v Jerichu však byli ve srovnání se svými předchůdci na místě primitivní, žili v jednoduchých chatrčích zapuštěných v zemi. Byli to asi hlavně pastevci. Během následujících 2000 let byla okupace řídká a možná přerušovaná.
Na konci 4. tisíciletí př. n. l. se v Jerichu, stejně jako ve zbytku Palestiny, znovu objevila městská kultura. Jericho se opět stalo opevněným městem, jehož hradby byly mnohokrát přestavěny.
Jericho je v biblické historii známé jako první město napadené Izraelity pod Jozuem poté, co překročili řeku Jordán (Jozua 6). Po jeho zničení Izraelity byl podle biblické zprávy opuštěn, dokud se tam v 9. století př. n. l. neusadil Hiel Bethelita (1. Královská 16:34). Jericho je v Bibli zmíněno ještě několikrát. Herodes Veliký založil zimní sídlo v Jerichu a zemřel tam v roce 4 před naším letopočtem. Vykopávky provedené v letech 1950–51 odhalily něco z Herodianského Jericha: nádherná fasáda podél Wadi Al-Qilṭ je pravděpodobně součástí Herodova paláce a její styl ilustruje Herodovu oddanost Římu. V této oblasti, která se stala centrem římského a novozákonního Jericha, asi 1,6 km jižně od starozákonního města, lze vidět stopy dalších krásných budov. Jericho z křižáckého období bylo na ještě třetím místě, míli východně od starozákonního místa, a právě tam se později vyvinulo moderní město.
zdroj: study, britannica, khanacademy