Lalibela vábí na chrámy vytesané do skály
Nevelké město Lalibela v hornaté oblasti severní Etiopie přitahuje pozornost jednou nevšední památkou – jedenácti jedinečnými kostely vytesaných do skály. Lalibela proto patří už několik století k nejdůležitějším poutním místům ortodoxních křesťanů v této zemi. Kostely však mají širší význam taky z hlediska historie a architektury.
Kostelům údajně pomohly na svět nebeské bytosti
Město se původně jmenovalo Roha, ale dostalo nový název podle nejvýznamnějšího panovníka dynastie Zagwe. Gebre Mesqel Lalibela vládl v době konce 12. a začátku 13. století a nechal v té době postavit 11 monolitických kostelů, díky nimž si město získalo svou proslulost. Legendy praví, že Lalibela vytesal kostely během čtyřiadvaceti let s pomocí andělů.
Lalibela nechal většinu kostelů postavit v hlavním městě Roha v naději, že nahradí starobylý Aksum jako město etiopské převahy. Restaurátorské práce ve 20. století naznačily, že některé z kostelů mohly původně sloužit jako opevnění a královské rezidence.
Neobvyklé místní podmínky určily strukturu kostelů
Kostely se od roku 1978 nachází na seznamu UNESCO. Geologie v regionu měla významný vliv na jejich strukturu. Skálu církevního komplexu tvoří dva druhy sopečného čediče. Kostely se tesaly shora dolů z částí čedičů pomocí dlát, seker a dalších čepelí. Dělníci nejprve vytyčili obvod stavby na skalní stěně a poté izolovali hlavní konstrukci kostela. V poslední fázi vytesali vnitřní hmotu, zatímco zušlechtili a ozdobili vnější část.
Objektu hrozilo zaplavení podzemními řekami a spodními vodami. Jeho stavitelé proto vyhloubili odvodňovací kanály a příkopy. Střechy čtyř volně stojících monolitických kostelů se svažují pod stejným úhlem jako skály, z nichž byly vytesány, což dále podporuje odvodnění. Další hydraulické systémy plnily cisterny a křestní bazény, včetně tří bazénů na nádvoří Biete Mariam.
Komplex se nachází ve zhruba 2500 metrech nad mořem na úpatí hory Abuna Yosef. Dělí se na severní a jižní část, z nichž každá zahrnuje pět kostelů. Poslední kostel, Biete Ghiorgis, stojí západně od jižní skupiny. Systém cest spojuje kostely a další stavby jako hrobky, katakomby a skladiště. Cesty jsou úzké a návštěvníci jimi proto musí chodit v zástupu.
Kostely mají čtvercový nebo obdélníkový tvar s bazilikálním nebo křížovým půdorysem. Všude, kde to geologické podmínky umožňují, dodržují pravoslavný zvyk umístit na každou ze západních, severních a jižních stran dveře.
Místo má velký duchovní význam
Kostely slouží jako svatá místa etiopské pravoslavné církve. Obřady se řídí staletými liturgickými zvyklostmi, které se za celou dobu existence těchto chrámů téměř nezměnily. Používá se při nich starobylý liturgický jazyk ge’ez a zpěv tradičních písní. Věřící, často bosí, provádí rituální poklony a modlitby.
Během velkých náboženských svátků, jako jsou Genna (etiopské Vánoce) a Timkat (Tři králové), se z Lalibely stává centrum náboženského života. Tisíce poutníků přichází, aby se zúčastnili nočních procesí a modliteb vedených kněžími v tradičních oděvech a s posvátnými relikviemi.
Turisté však přináší taky negativa. Jejich přítomnost narušuje duchovní praktiky a potřebovává kostely mnohem rychleji a intenzivněji než v předchozích staletích. Mnohé části lokality již nejsou místním obyvatelům volně přístupné, zejména během restaurátorských projektů.
Přesto však Lalibela zůstává místem spojující spiritualitu a globální zájem. Cestovní ruch zvýšil celosvětové povědomí o kulturním a duchovním významu Lalibely a přinesl ekonomický prospěch. Příjmy ze vstupného a darů umožnily restaurátorské úsilí a zajistily zachování kostelů.
Zdroje: www.britannica.com, www.thecollector.com, www.metmuseum.org, www.tourism-watch.de
