Podle královských kronik Myanmaru byl Bagan založen kolem 2. století. Byl hlavním městem, kulturním a ekonomickým centrem Pohanské říše

Přidat na Seznam.cz

Podle královských kronik Myanmaru byl Bagan založen kolem 2. století našeho letopočtu a opevněn králem Pyinbyou kolem roku 849 našeho letopočtu. Někteří učenci se však domnívají, že Bamarové založili starověké město v 9. století. Nicméně Bagan byl hlavním městem, kulturním a ekonomickým centrem Pohanské říše od 9. do 13. století. Pohanské království bylo první, kdo sjednotil region, který tvoří dnešní zemi Myanmar. Království také založilo barmské etnikum a kulturu, včetně buddhismu Theravada. Jako výsledek, město rostlo v postavení a vlivu přes období.

Během více než 250 let vlády Pohanského království postavili baganští vládci a místní obyvatelé přes 13 000 náboženských památek. Mezi náboženské památky patřilo přes 10 000 chrámů a 3 000 klášterů a stúp na ploše asi 104 kilometrů čtverečních. Na svém vrcholu byl Bagan kosmopolitním centrem sekulárních a náboženských studií, přičemž většina studentů se specializovala na různé jazyky, medicínu, astrologii a právní studia, uvádí theatlantic.

Baganští vládci a jejich poddaní praktikovali buddhismus, zejména théravádový buddhismus, i když byly praktikovány i jiné tradice, jako tantrický a mahájánový buddhismus. V poslední čtvrtině 13. století Mongolové několikrát napadli Barmu, což vedlo ke zhroucení Pohanské říše v roce 1287. Bagan, který hostil až 200 000 lidí, byl zredukován na malou osadu, která nikdy nedosáhla své bývalé slávy, uvádí worldatlas.

V průběhu let byly chrámy, pagody a kláštery poničeny nebo zničeny přírodními katastrofami, zejména zemětřesením. Bagan se nachází v zóně zemětřesení a ve 20. století utrpěl více než 400 zemětřesení, přičemž 8. července 1975 došlo k velkému zemětřesení, které poškodilo několik chrámů, z nichž některé jsou neopravitelné. Dnes na 104 kilometrech čtverečních ve starém městě Bagan zůstalo zhruba 2300 chrámů a pagod, uvádí housebeautiful.

zdroj: housebeautiful, worldatlas, theatlantic