Skryté údolí, kde se turisté na vlastní nebezpečí brodí ledovou vodou
Soutěska Saklikent je temným, adrenalinovým a nebezpečným místem uprostřed dechberoucí krajiny. Možná právě proto, že láká k prozkoumání, je tak populární.
Saklikent leží poblíž „Tyrkysového pobřeží“ na jihozápadě Turecka, krásného úseku Středozemního moře. Většina turistů zde vystopuí z letadla víceméně se potácí po pobřeží. Týden nebo dva, než se vydají zpátky domů.
Někteří se odváží do vnitrozemí, kde po necelé hodině jízdy narazí na jeden z tureckých přírodních divů – vysoký a úzký otvor ve strmém útesu, z něhož se valí modré vody ledové řeky.
Saklikent největší turecký kaňon, je dlouhý asi 18 kilometrů. Jeho stěny se tyčí do výšky až 300 metrů. Nachází se ve vlastním národním parku a je taký známé jako „Skryté údolí“ nebo „Ztracené město“.
Když přijde léto, je to magnet na turisty a výletníky, kteří se shromažďují u dolního toku, aby si mohli užít zábavu v jeho chladných kaskádách. Kebab u vody, rychlý údiv nad strmými stěnami kaňonu a poté sjíždění řeky v gumové trubce.
Spousta jednodenních zájezdů nabízí Saklikent na svých itinerářích, ale většina se tu dlouho nezdrží.
Ti, kteří mají více času, a žilami jim koluje adrenalin, mohou jít hlouběji, aby se dostali do části, kam vkročí jen málokdo. Nejsou to místa pro úzkostné nebo nemotorné, ale přinášejí adrenalinová dobrodružství.
Nebezpečí úrazu
Saklikent netvrdí, že je bezpečné místo. Před i po vstupu jsou zde velké cedule upozorňující, že před vámi leží nástrahy. Prvních 500 metrů pěší trasy kaňonu je vhodných pro děti za předpokladu, že jsou v doprovodu dospělé osoby. Jít dál s sebou nese bezpečnostní rizika.
I pro dospělé jsou varování děsivá. Ti, kteří se bez průvodce a správného vybavení dostanou více než míli proti proudu, čelí vysokému riziku ublížení. I když tato znamení mnohým brání v průzkumu, jiní je nepochybně považují za výzvu.
U vstupu do kaňonu je slavnostní atmosféra. Po zakoupení vstupenek, které vyjdu zhruba na 40 Kč, návštěvníci projdou úzkou skalní puklinou po dřevěné stezce zavěšené nad bouřlivými vodami. Nad hlavou se ve větru vlní gigantická turecká vlajka.
Cesta se brzy otevírá do široké přírodní pánve, kde ze všech stran kaskádovitě tryská studená voda. Jsou zde stánky s jídlem a pitím a piknikové stoly, kde lidé sedí s bosýma nohama ve studené řece a rukama kolem sklenice horkého tureckého čaje.
Z tohoto důvodu je lepší se Saklikentu na podzim vyhnout. I v letních měsících je vhodné sledovat předpověď počasí, protože lijáky mohou dělat neplechu.
Návštěvníci jsou také vyzýváni, aby nosili přilby, které jsou k zapůjčení, i když to dělá jen málokdo. Nezbytností jsou vhodné boty, které jsou také nabízeny k zapůjčení, ale poslouží cokoli vhodného pro šplhání po skalách a brodění vodou a bahnem.
Zdroj: CNN, Turecko.org