V roce 1776 byl ostrov Poveglia využíván jako karanténní stanice pro nemocné morem, později sloužil jako blázinec. Italský ostrov provázejí děsivé legendy

Na samotný ostrov se bohužel nedostanete, ale můžete si ho prohlédnout v nádherném prostředí Benátské laguny. V roce 1776 byl ostrov využíván jako karanténní stanice pro nemocné morem, později sloužil jako blázinec. Od jeho uzavření v roce 1968 je ostrov prázdný, ale tvrdí se, že je semeništěm paranormální aktivity.

O ostrově Poveglia

Poveglia tvoří soubor tří ostrovů, z nichž dva jsou přirozeně vytvořené a třetí připomíná Benátky díky použití dřevěných sloupů a vrstev zeminy. Jeden ostrov je celý porostlý vegetací, na druhém se nacházejí hlavní budovy a konečně nejmenší z nich je osmiúhelník, který slouží jako malá pevnost k ochraně ostrova a funguje jako pevnost před příjezdem do Benátek. Poveglii najdete plovoucí u jihozápadního konce Lido di Venezia. Dnes se na ostrově nachází pouze několik malých budov na hlavním ostrově, který je zcela opuštěný.

Historie ostrova Poveglia

Ostrov přivítal první obyvatele v 7. století a během následujících let se z něj stala malá mírumilovná komunita. Lidé často obchodovali s nedalekou Pellestrinou, ale italskému poloostrovu se většinou vyhýbali. Ve 14. století vedla válka o Chioggiu, rozsáhlý konflikt mezi námořními republikami Janovem a Benátkami, k opuštění ostrova. Obyvatelstvo bylo poté přesunuto do hlavní části Benátek, především na ostrov Giudecca. Teprve v 18. století byl znovu využit jako skladovací místo Benátské republiky.

Následně, v roce 1776, přešla pod pravomoc místního úřadu veřejného zdravotnictví. Původně sloužila jako forma celní kontroly, později byla znovu využita jako místo pro kontrolu moru. V roce 1793 se na dvou lodích, které se zde zastavily na kontrolu, objevilo několik případů moru, byly nuceny zde zastavit a od té doby se ostrov stal místem morové karantény. Protože další dva benátské karanténní ostrovy Lazzaretto Nuovo a Lazzaretto Vecchio byly plné, pacienti byli nyní posíláni sem do Poveglie.

I po odeznění morové epidemie zůstalo toto místo karanténní stanicí pro lodě na cestě do Benátek. Ve 20. století se přeměnila na místo psychiatrické léčebny. Dnes zůstává ostrov zcela opuštěný a je ve vlastnictví státu. Několikrát se však objevily snahy o jeho prodej soukromým vlastníkům.

50 % ostrovní Země je tvořeno lidským popelem

Alespoň to je jedna z fám, které se šíří. Vzhledem ke všem obětem moru nemocnice nevěděla, jak se zbavit těl, a tak se rozhodla je spálit. Přesný počet se liší, ale zdá se, že obětí bylo asi 100 000 a místo aby byly spáleny, byly ponechány v takzvaných „morových jámách“.

Šílený doktor?

Jiná verze příběhu říká, že se ředitel ústavu zbláznil a skočil z věže s hodinami. Podle legendy to však nebyl skok, co způsobilo jeho smrt, ale byla to záhadná mlha. Tento lékař byl známý tím, že byl trochu „šílený“ a prováděl pokusy na pacientech, včetně několika lobotomií.

Nicméně i když se s tímto příběhem můžete často setkat v různých vyprávěních, ve skutečnosti vznikl v amerických duchařských televizních seriálech. Neexistují žádné konkrétní důkazy, které by potvrzovaly existenci takového lékaře na ostrově, ani žádný záznam o pokusu o sebevraždu.

Ačkoli existuje mnoho přehnaných historek, jedno je jisté: na tak malý ostrov zde přišlo o život obrovské množství osob. Ať už kvůli hrůzám moru, bitvám Benátek a Napoleona vedeným na ostrově a v jeho okolí, nebo dokonce kvůli času strávenému v psychiatrické léčebně.

Zdroj: WalksOfItaly