Za krvavými rituály do Mexico City. Krutou smrtí zahynulo až 72 tisíc obětí

Pětice Aztéků se stará o muže, který zanedlouho bude obětován bohům. Nyní leží na kameni. Každý uchopí jednu ze čtyř končetin, ten poslední hlavu. Vzápětí obětník obsidiánovým nožem rozřízne břicho v brániční oblasti. Sáhne dovnitř a rukou vytrhne srdce. Krví z ještě tepajícího orgánu postříká božskou sochu. Vítejte ve středověkém mexickém Tenochtitlánu, dnešním Mexico City.

Odhady se liší

Zamíříte-li do Mexika, určitě byste neměli minout metropoli, naopak by se měla stát středobodem vašeho putování. Dodnes tu v centru z aztéckých památek dýchá duch dávných krvavých rituálů, kterými se tento národ proslavil. Jako oběti často sloužili buď otroci nebo váleční zajatci. Mrtví končí v jamách k tomu určených. Není ale žádnou výjimkou, když je Aztékové ještě stáhnou z kůže. Takovou formou se totiž vzdává čest bohu života a jara Xipe Totecovi. Nejznámějším krvavým divadlem se stává zasvěcování chrámu v Tenochtitlánu (starý aztécký název současného Mexiko City) roku 1487. Má nejvíce doložených obětí, kterých byly tisíce. Ani odborníci přesně netuší, kolik vlastně. Odhady se liší v intervalu od 20 do 72 tisíc.

Zbyly jenom ruiny

Kam se v Mexico City podívat, aby na vás zapůsobily dějiny Aztécké říše, která se na mexickém území v období 14. do 16. století rozkládala? Na centrálním náměstí Plaza de la Constitucion, Mexičany zvaném Zocalo se nacházejí zbytky aztéckého chrámu Templo Mayor. Nebýt toho, že město roku 1520 vyplenil španělští conquistadoři, možná by se toho dochovalo více než jenom pouhé ruiny. Můžete také navštívit zdejší muzeum. Za cestu stojí i Teotihuacán. Obdiv si zaslouží Pyramida Slunce a Měsíce stojící na přístupové cestě zvané Alej mrtvých. Do Teotihuacánu jezdí autobusy přímo z Mexico City a cesta není dlouhá. Dobré je ale vyhradit si dost času, ideálně celý den. Na ulicích Mexico City potkáte i indiány, kteří se snaží vytvářet autentickou kulisu. Předvedou vám třeba tanec, ale také vykouří duši, aby se stala čistou a bez poskvrnky.

Zdroje: National Geographic, Worldhistory, Wikipedia