Nacistická podzemní továrna Richard u Litoměřic byla pečlivě utajená zbrojovka
Pokud patříte k příznivcům vojenské historie, nebo bydlíte někde v blízkém okolí Litoměřic, pravděpodobně jste o podzemní nacistické továrně Richard někdy slyšeli. Těm ostatním je však existence masivního podzemního komplexu zvaného Richard často utajena. Co se pravděpodobně dělo uvnitř? A jaké legendy o továrně i v dnešní době kolují?
Obří podzemní komplex pod Bídnicí
Vrch Bídnice u Litoměřic, se kterým je podzemní komplex často spojován, vypadá na první pohled docela nenápadně, protože pokud něčím rozhodně nevyniká, tak především svou výškou. Důlní těžba, po které zůstaly některé chodby, souvisela se získáváním vápence, kterého bylo v této lokalitě dostatek. Těžba tu začala o poznání dříve, její počátky se datují až do 19. století.
V roce 1943 bylo rozhodnuto, že celé podzemí bude využito pro účely válečné výroby. Stavební projekt pak dostal krycí název Richard, pod kterým ho známe i my dnes. Zvolené jméno nejspíš souvisí s předsedou představenstva společnosti Leitmeritzer Aktiengesellschaft für Kalk – und Ziegelbrennerei Leitmeritz, který se jmenoval Richard Mayer.
Továrna měla být chráněna před nálety a panovaly v ní strašlivé podmínky
Vzhledem k tomu, že se válka nevyvíjela pro třetí říši dobře, a vzhledem k tomu, že spojenci měli často na programu nálety, pro které si speciálně vybírali místa, jejichž ztráta by mohla protivníka bolet, obrovská podzemní továrna měla zajistit, že zbrojovku nikdo neodhalí a ta zvládne i nadále pokračovat v započaté průmyslové výrobě.
Podmínky však byly pro pracovníky strašlivé. Do práce zde bylo zařazeno zhruba 1 200 civilních zaměstnanců, mezi kterými byli i totálně nasazení. Také tu pracovalo několik tisíc vězňů z nedalekého Terezína. Uvádí se, že jen za pouhý rok budování továrny z nich zemřel každý čtvrtý, protože otrockou práci prováděli ve velmi krutých podmínkách. Z toho důvodu měl komplex i své vlastní utajené krematorium. I když fungovalo pouhý měsíc, bylo v něm zpopelněno 405 lidí.
Aby se na tyto hrůzy a jejich oběti nezapomnělo, Památník Terezín zde nechal vybudovat malé pietní místo s lavičkami, kde je možné chvíli rozjímat.
V továrně se měly skrývat nacistické poklady
Ani po skončení války však zájem o podzemní továrnu mezi lidmi neutichl. Tím spíš, že začaly kolovat nejrůznější příběhy o tom, že je v jejím nitru něco vzácného. Kolem roku 1950 se začaly šířit teorie, že uvnitř opuštěné továrny má být zlato, kolekce odcizených obrazů, neznámá technologie, která, kdyby byla dokončena, mohla změnit průběh války, tajný archiv a mnoho dalších věcí. I přes všechny badatelské a průzkumné výpravy se však (zatím) nepodařilo nic z toho objevit. Pozor, jedna část komplexu dnes slouží jako úložiště radioaktivního odpadu, takže tam raději nic nehledejte.
Zdroj: Richard-1, Továrna Richard