Konyakové: Válečnický kmen měl zvláštní rituál dospělosti. Aby se chlapec stal mužem, musel uřezat hlavu svému nepříteli

Indie je domovem mnoha fascinujících kmenů a zajímavých kultur, ale nejzajímavější je zjevně kmen Konyak, jehož členi mají přezdívku „zuřiví lovci hlav z Nagalandu“. Konyakové jsou nepochybně známí svou udatností, paradoxně jsou ale hrdí na to, že odřezávali hlavy svých protivníků jako trofeje.

Kmen Konyak a lovci hlav

Uprostřed hor a obrovských rozloh lesů, které zaplavují Nagaland v Indii, žije šestnáct domorodých kmenů. Tyto kmeny se zdánlivě neslučují s rychle se modernizující zemí, jejíž jsou součástí. Snad nejzajímavější z těchto kmenů jsou právě Konyakové, uznávaní většinou pro jejich potetované tváře a historii divokého lovu hlav. Jako kmen mocných válečníků byl lov hlav věcí hrdosti a měl v jejich kultuře důležité místo. V letech velkých mezikmenových válek se Konyakům dařilo, když přepadali sousední vesnice, zabírali půdu a přinášeli zpět hlavy svých obětí jako trofeje.

Kulturní dědictví tohoto kmene bylo nepochopeno lidmi zvenčí, kteří považují jejich tetování, zvířecí kůže, vlasy a rohy, kterými se zdobí, za barbarské a divoké. Když se ale podíváte dostatečně zblízka, uvědomíte si, že „brutální“ praktiky tohoto kmene jsou hluboce zakořeněny v jejich tradicích a kultuře, přičemž tetování se nosí jako čestné odznaky, znaky různých fází ženství, rituál průchodu a symbol společenského respektu. V odlehlých vesnicích je stále viditelná pestrá skupina starých bývalých válečníků – jejich potetované tváře a torza svědčí o smrtelném boji a kdysi obvyklém lovu hlav. Bylo tradicí ctít muže s tetováním na tvářích a hrudi jako znamení jejich hrdinských činů.

Z chlapce mužem

Indická vláda zakázala lov hlav v roce 1960, ale Konyakové tvrdí, že tradice pokračovala ještě několik let poté. Další generace Konyaků částečně přijala křesťanství založené na baptismu, ale pestrou historii jim nikdo nevezme. Konyakové věřili, že přechod chlapce k muži může být dokončen až poté, co přinese zpět do vesnice hlavu nepřítele. A tak mladí muži bojovali se svými nepřáteli, aby je zabili, utrhli jim hlavy a přinesli jejich hlavu zpět, aby ozdobili Morungy (komunitní domy). S každým zabitím dostali tetování na obličej a hrudník, což je možná jeden z nejzajímavějších aspektů kmene. Tato tetování odkazují na jejich čest a hrdost a Konyakové věří, že kdyby se tetovat nenechali, nemohli by získat dobrý posmrtný život.

zdroj: Tale of 2 Backpackers, HomeGrown, The Diplomat