Na Frankensteinově hradu v Německu žil opravdový vědec, který se snažil oživit lidská těla. Dost možná byl předlohou pro knižního Frankensteina

Najde se ještě někdo, kdo by neslyšel o Frankensteinově monstru z kultovního románu, který napsala spisovatelka Mary Shelley? Dost možná jí byl inspirací hrad v Německu, ve kterém opravdu žil jeden alchymista, který se věnoval experimentům na exhumovaných mrtvých tělech.

Historie hradu

Slovo „Frankenstein“ znamená poněkud prozaicky „kámen Franků“, což je jméno rodu, který si na tuto zemi činil nárok. Hrad byl pravděpodobně postaven někdy před rokem 1252 (a zůstal v držení rodu Franků přibližně 400 let. V 17. století se z něj stala kasárna pro vysloužilé vojáky a v 19. století byl hrad až příliš často restaurován. Po druhé světové válce byly části hradu využívány jako základna americké armády, což částečně vysvětluje oblibu hradu u návštěvníků z USA.

Pokud vás zaujmou špičaté věže, ty zde byly přistavěny v 50. letech 19. století romantickými architekty, kteří chtěli zveličit gotické rysy hradu. Přesto je velká část vnitřního oddělení hradu a dodnes si můžete prohlédnout zbytky starého padacího mostu. Hrad stojí na zalesněném kopci ve výšce asi 400 metrů nad okolním údolím Rýna. Je obklopen pěkným listnatým lesem a atraktivními naučnými stezkami. Je zde také moderní restaurace.

Frankensteinův hrad: Inspirace pro Mary Shelley?

Gotický román Mary Shelley Frankenstein vyšel poprvé v roce 1818. Je příběhem výstředního a nebezpečného vědce jménem Frankenstein, který vytvoří bytost z částí mrtvých těl, kterou ještě navíc oživí. Frankenstein před tímto strašlivým stvořením vyděšeně utíká, ale bytost se během útěku v divočině naučí uvědomovat si sama sebe. Frankensteinovo monstrum poté vědce najde a požaduje, aby mu vytvořil partnerku – jinak bude odsouzeno k osamělému životu. Frankensteina to táhne k převzetí odpovědnosti za život, který stvořil, a osudy Frankensteina i jeho děsivého stvoření se hrůzně propletou.

První zmínka o hradu

Podle tohoto nesmírně populárního románu vzniklo mnoho filmů, divadelních her, románů a televizních seriálů. V roce 1931 byl do kin uveden nejslavnější z nich: původní film Frankenstein. Film z roku 1931 byl také prvním filmem, v němž byl příběh o Frankensteinovi spojen s hradem. V původním románu Mary Shelley není o hradu ani zmínka. Filmová adaptace se však na hradě odehrávala a v jednom okamžiku je netvor zavřen v kobkách.

Inspiroval hrad slavnou spisovatelku?

Zdá se, že Frankensteinův hrad nějakým způsobem ovlivnil Mary Shelley, i když toto místo nikdy nenavštívila. V roce 1814, čtyři roky před vydáním svého románu, si nicméně spisovatelka užívala výlet lodí po Rýnu. Ačkoli je velmi nepravděpodobné, že by si hradu všimla z lodi, víme s jistotou, že projížděla nedaleko. Mary ale zajímaly lidové pověsti a místní legendy. Patřila totiž k romantickým umělcům, kteří si cenili tajemného dědictví více než moderního průmyslu. Ostatně její nevlastní matka byla anglickou překladatelkou bratří Grimmů.

John Konrad Dippel: Eppel: Šílený vědec, nebo inspirace pro Frankensteina?

John Konrad Dippel je dnes považován za archetyp šíleného vědce a za inspiraci pro Frankensteina Mary Shelley. Dippel se narodil v srpnu 1673 na hradě, kde působil. Byl od přírody samotář a vedle teologie, alchymie a mystiky se věnoval studiu přírodních věd. Dippel se zasloužil o působivý přínos vědě. Mimo jiné pomohl objevit barvivo pruská modř, které se dodnes používá v moderní textilní výrobě.

Stejně jako ostatní alchymisté své doby se Dippel zabýval lidskou duší. Zdokumentoval mnoho pokusů o „přenos duše“ – pokusy o výměnu duše jednoho mrtvého zvířete za duši živého.

Byl to jeden z jeho méně chvályhodných pokusů na živých tvorech. Věřil také, že jeho lektvary lze použít k vymítání démonů a že duši jednoho člověka lze vlévat do druhého – doslova pomocí trychtýře, hadice a mazadla. Právě od tohoto bodu Dippelova života je těžké oddělit fakta od fikce. Podle vyprávění byl Dippel natolik posedlý anatomií, že místo zvířecích těl začal pitvat lidské mrtvoly. Říká se, že věřil, že nedávní mrtví mají v těle ještě nějakou neporušenou duši. Navíc se také okolím šířilo, že v rámci svých experimentů s přenosem lidských duší přenášel srdce a oči mezi mrtvými těly.

To, kde je pravda se dnes už bohužel nedozvíme.

Zdroj: ExploringCastles