Sanatorium Brestovac na okraji chorvatského Záhřebu. Katakomby a tunely byly karanténou pro nevyléčitelně nemocné

Sanatorium Brestovac na okraji chorvatského Záhřebu bylo kdysi místem, kam byli posíláni pacienti s tuberkulózou, aby se zde léčili. Nachází se v lesích v okolí hory Medvednica a vzhledem ke svému zchátralému vzhledu působí strašidelně.

Historie sanatoria

Zařízení založil v roce 1909 místní lékař Milivoj Dežman. Jeho účelem bylo pomoci v péči o pacienty trpící tuberkulózou, neboť na přelomu 19. a 20. století byla úmrtnost na tuberkulózu velmi vysoká. Sanatorium Brestovac se stalo prvním zařízením v regionu se specializací na léčbu tuberkulózy. Z velké části k tomu přispěla skutečnost, že touto nemocí onemocněla Dežmanova manželka, chorvatská herečka Ljerka Šram. Dežman se s Ljerkou znal od dětství, ale v době dospívání bohužel ztratili kontakt. Během studií medicíny žena narazila na Milivoje při divadelním představení a zamilovala se, ale přestože mu žena slíbila, že na něj počká, dokud nedokončí studia, vzala si jiného muže jménem Aleksandar Isaković, tehdejšího prezidenta První chorvatské spořitelny. Isakovič však po obvinění ze zpronevěry zmizel.

Ljerka Šram byla první pacientkou

Poté došlo k další tragédii, protože žena vážně onemocněla tuberkulózou, a tak Dežman využil svého vlivu, aby po stanovení její diagnózy nechal postavit zařízení. Bohužel v té době ještě neexistoval žádný lék na tuberkulózu a v roce 1913 Ljerka, přestože byla jednou z prvních přijatých pacientek, své nemoci podlehla.

Straší v sanatoriu duch zesnulé ženy?

Krátce po její smrti se objevily zvěsti o přízracích, které se potulovaly po kopcích Medvednice. Dokonce i některé pacienty nemocnice tato představa znepokojovala a tvrdili, že je paní Šram v noci navštěvuje a modlí se za jejich uzdravení.

Vedle umístění sanatoria a těchto kvetoucích pověstí, které byly dostatečně děsivé, kolovaly také historky, že sanatorium bylo vybudováno s podzemními tunely a katakombami. Katakomby a tunely byly karanténou pro nevyléčitelně nemocné a také místem jejich posledního odpočinku. Samozřejmě poté, co se tato skutečnost dostala na veřejnost, přibývalo historek o zjeveních paní Šram, kterou doprovázeli její mlhaví přátelé pohřbení v tunelech pod prázdnými zdmi Brestovce, navždy odsouzení k naději na uzdravení v některém z dalších životů.

Nejlepší sanatorium na léčbu tuberkulózy

Sanatorium Brestovac bylo v době své největší slávy považováno za jedno z nejlepších svého druhu. S rozvojem medicíny v léčbě tuberkulózy se však nakonec stalo funkčně nadbytečným a v roce 1968 bylo zařízení definitivně uzavřeno. Od té doby se nepodařilo předložit žádný plán na jeho opětovné využití – chátralo a dodnes zůstává opuštěné.

Samotné zařízení je obrovské. Nachází se zde několik budov, přičemž hlavní stavba má několik velkých pater a krytý chodník ji spojuje s vedlejší částí, která je mnohem zavalitější než ta první, ačkoli je zde stále několik úrovní k prozkoumání.

V hlavní budově toho zbylo dost na to, abyste si mohli udělat představu o dřívějším lékařském charakteru tohoto místa. Sprchové kabiny, arkýře a recepce stále stojí a můžete si představit pacienty, kteří se po dlouhých hlavních chodbách přesouvají na invalidních vozících.

Sanatorium dnes

Navzdory svému bývalému lékařskému charakteru, který může v opuštěném místě vyvolat zlověstný a tísnivý pocit, Brestovac působí spíše jako kuriozita než jako děsivá budovy. Pokud se sem vydáte, k sanatoriu sice jezdí autobus, ale nezastavuje příliš blízko. Pokud si nedáte pozor ale nepohlídáte odjezd, může vás čekat dlouhá cesta zpět do města.

Zdroj: CulturaObscura